Kinosternon flavescens- klapavka žlutavá

Kinosternon flavescens (Agassiz, 1857)

Někdy bývá uvedenon až 5 poddruhů: flavescens, arizonense, durangoense, spooneri, stejnegeri.

Nicméně arizonense a durangoense byly v roce 2001 uznány jako samostatný taxon.

Momentálně jsou oficielně uznány 2 podrdruhy:

- K.f. flavescens

- K.f.spooneri

Avšak rozdíly jsou vizualně nepatrné, jedná se především o jiné velikostní uspořádání štítků.

 

Popis: Samci se dorůstají víc než samice a to až 18cm, obvyklá velikost je ale 10-15cm. U želv jsou patrné odlišné variace ve velikosti i odstínu barvy, podle místa původu. Samci mají nepřehlednutelně delší a mohutnější ocas s trnem na konci.

 

dospělý samec

 

 

Rozšíření: Obývají velkou část USA a Mexika. V závislosti na výskytu se mírně liší životní nároky.

 

 

Biotop: Vyskytují se hlavně v polopouštní krajině s nízkými srážkami. Často se sluní, nebo opouštějí vodu a tráví suché období zahrabané v zemi, kde prý dokáží vydržet až několik let. Taktéž jsem se dočetl že mláďata i inkubující se vejce dokáže po určitou dobu snést i teploty pod bodem mrazu. Mrazivé teploty se zřídka objeví v Mexických pouštích i v letní noci. Vyskytují se až do výšky 2000 m.n.m.

Chov: Doporučuji oddílný chov jedinců, zdůvodu častému ataku samců na samice, kvůli kopulaci. V případě úniku samice na souš, často pozoruju páření i na souši. Při větším velikostním rozdílu je nutné dbát na to, aby větší samec samici při páření neutopil. Je žádoucí v letních měsích svítit výhřevnou lampou, kterou především samice hodně využívají. Chladnější období mi často trávi zahrabány v kladišti, které pravidelně vlhčím.

Rozmnožování: Samice kladou podle velikosti až 9 vajec i vícekrát za rok podle lokality výskytu. Já jsem se dočkal snůšek 1-7 vajec. Za zmínku stojí, že samice zřídka opouští nakladená vejce až po několika dnech až měsícech. Důvody jsou nejasné. Při mé první snůšce samice strávila v kladišti 6 dní. Moje samice před snášením vždy trpí několik dní až týdnů velikou nervozitou, někdy ani nepříjmá potravu. Při tomto stavu zvyšuji teplotu přes den i nad 30°C a svítím bodovým světlem na souš.

 Vejce snesou bez problémů teploty i přes 30 stupňů. Průměrná doba inkubace mi vychází na 99-133 dní. Při inkubaci do 28°C vznikají samci a při vyšší teplot samice, tento údaj je jen ale orientační v závislosti na původu jedinců. Na výsledek pohlaví mnou vylíhnutých mláďat stále čekám. Mláďata často používají pachové pižmo, které mi přijde daleko ostřejší než u běžných Sternotherus odoratus.

 

čerstvá vejce z jedné snůšku